Když Ford přišel se svým Mustangem a vytvořil novou kategorii nazvanou „pony car“, věčný soupeř General Motors odpověděl po dvou letech dvojicí sportovně laděných vozů Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird. Zatímco Mustang byl odvozen od Fordova kompaktu Falcon, vozy Chevrolet Camaro vycházely z kompaktu Chevrolet Nova. Označení „Camaro“ má pocházet od francouzského výrazu pro kamaráda. Chevrolet Camaro se představilo světu v září 1966 a v modelu 1967 se prodávalo ve verzích kupé a kabriolet (v Americe nazývaném convertible). Camaro dostalo samonosnou karoserii s pomocným ocelovým rámem vpředu. Přední kola měla nezávislé zavěšení s dvojitými trojúhelníkovými rameny, zadní tuhá náprava byla zavěšena na půleliptických pružinách. K standardnímu vybavení patřily bubnové brzdy na všech kolech, třírychlostní manuální převodovka a řadový šestiválec s objemem 3,8 l o výkonu 140 k.

Základní vybavení v ceně 2 466 dolarů (kupé) si mohl zákazník za příplatek vylepšit „vzhledovým balíčkem“ Rally Sport (RS) např. se skrytými hlavními světlomety, nebo si objednat špičkovou verzi Super Sport (SS) (viz obr.). U verze SS se stal standardním motorem vidlicový osmiválec s objemem 5,7 l o výkonu 255 k. V nabídce byl i „velký“ (big block) motor 6,5 litru o výkonu 326 k, později dokonce 375 k. Zvenku se model SS poznal podle napodobenin vzduchových vstupů na kapotě, speciálních pruhů a začerněné masky.

Jednou z nejslavnějších verzí modelu Camaro se stalo závodně orientované Camaro Z-28, poháněné speciálním motorem V8 4,9 litru s vysokým kompresním poměrem a výkonem 290 k. Z-28 bylo určeno pro závody Trans Am, mělo agresivněji nastavený podvozek a dosahovalo rychlosti 225 km/h. V roce 1967 jich bylo vyrobeno přes 600 (ostatních verzí se vyrobilo skoro 100 tisíc). U modelů 1968 došlo jen k několika menším změnám. Nepatrně se změnila maska chladiče a zmizela větrací okénka. Ta byla nahrazena průtokovou ventilací (Astro ventilace). Byla také přidána boční obrysová světla. Na podvozku došlo k úpravě zadního odpružení, zabraňující odskakování kol při prudké akceleraci. Modely Z-28 (viz obr.) získávaly na popularitě, takže se jich v tomto roce prodalo 7 200.

K výraznějším změnám došlo u modelu 1969. Camaro dostalo nové blatníky, hlouběji zasazenou přední masku a zadní světla rozdělená do tří segmentů, takže vozy nyní vypadaly širší a nižší. Na bocích před zadními koly se objevily ozdobné „větrací“ mřížky. Vnitřek byl vylepšen novou přístrojovou deskou a pohodlnějšími sedadly. Úprava RS opět měnila vzhled čelní masky a hlavních světel. Dál se rozšířila i nabídka motorů. Novinkou byl pětilitrový motor V8 s 200 k a 5,7 litrový V8 s 256 k. U ostatních motorů se mírně zvýšily výkony. Modely 1969 patří mezi sběrateli k nejoblíbenějším.

Zvláštní zmínku si zaslouží typ Camaro ZL1 se sedmilitrovým motorem V8 (427 kubických palců) a výkonem 425 k. Tyto vozy byly navrženy pro závody NHRA Super Stock a s hliníkovou hlavou dosahovaly téměř 200 km/h. Celkem jich bylo vyrobeno 69 a jsou dnes největší raritou.

V polovině modelového roku 1970 přišel Chevrolet s druhou generací typu Camaro, která vydržela ve výrobě plných 12 let. Design byl tentokrát tak trochu inspirovaný Ferrari, především vysokou, dopředu vysunutou maskou chladiče. Camaro bylo nyní větší a těžší a přestalo se dodávat ve verzi kabriolet. Zcela nový byl i interiér. Proti první generaci byl luxusnější, ale méně nápaditý a na sportovní vůz příliš usedlý. Výkony nových modelů byly poznamenány palivovou krizí a emisními omezeními. Na podvozku se toho mnoho nezměnilo, základním motorem se stal řadový šestiválec 4,1 litru (250 kubických palců) s výkonem 155 k. Řadu motorů V8 tvořily motory 5,0/147 kW, 5,7/184 kW a 6,5/258 kW. V nabídce zůstalo provedení Rally Sport (RS) a Super Sport (SS). Hvězdou byl stále model Z-28, poháněný nyní motorem LT-1 (5,7/265 kW) a nabízený i s automatickou převodovkou.

V modelovém roce 1971 přišla pohroma v podobě přísných emisních předpisů. GM musel v důsledku používání bezolovnatých benzinů snížit kompresní poměry u všech motorů. Navíc muselo být vyřazeno 1 100 nedokončených vozů Camaro, neboť nesplňovaly federální bezpečnostní standardy. Když se k tomu přidala klesající prodejní čísla, volalo mnoho hlasů po ukončení programu Camaro. Chladné hlavy naštěstí převážily a Camaro zůstalo ve výrobě a dočkalo se dalších dvou generací. Vizuálně měly modely 1972 mírně upravenou mřížku chladiče s menším počtem svislých žeber a větší zadní spoiler.

Camaro 1973 mělo mírně upravené nárazníky a verze SS byla nahrazena modelem Type-LT (viz obr.), u kterého došlo ke sloučení různých luxusních doplňků do jednoho balíčku. Model Z-28 dostal poprvé klimatizaci. Následující rok dostalo Camaro vpředu i vzadu silné hliníkové nárazníky, splňující pětimílové nárazové zkoušky. Zvětšení nárazníků vedlo ke snížení masky chladiče. Pro modelový rok 1975 dostaly všechny modely nové zadní okno, zasahující více do boků. Novinkou byl dvoubarevný model Rally Sport. Camara se dobře prodávala (výroba překročila 145 000 vozů), takže modely '76 zůstaly prakticky beze změn.

V roce 1977 se znovu objevil předtím nakrátko vyřazený model Z-28 a Camaro poprvé překonalo v prodejních výsledcích Ford Mustang II. Další rok dostalo Camaro nový předek s nárazníky zabudovanými do karoserie. Verze Z-28 měla navíc na bocích za předními koly větrací otvory. Zpřísněné emisní předpisy v Kalifornii donutily Chevrolet, aby vyráběl dva druhy motorů, jeden pro Kalifornii a druhý pro ostatní státy USA.

V roce 1979 dosáhlo Camaro rekordu v počtu vyrobených vozů (přes 282 tisíc, z toho skoro 85 tisíc typu Z-28). Verze Type-LT byla nahrazena Berlinettou a všechny vozy dostaly nový přístrojový panel. Camaro 350 bylo mj. vyzdobeno efektním „vyboulením“ kapoty, které nade všechny pochyby prozrazovalo, že je zde ukryt výkonný motor 5,7 V8/127 kW. Ve snaze o snížení spotřeby nahradil Chevrolet v roce 1980 letitý řadový šestiválec Camara novým motorem 3,75 litru V6 (84 kW/115 k), který vznikl oddělením dvou válců z motoru V8. Přesto klesl prodej typu Camaro na 152 tisíc kusů a v posledním roce druhé generace dokonce na 126 tisíc. Camaro z tohoto období nebyl žádný drobeček. Délkou se blížil pěti metrům (496 cm), šířka byla 189 cm, ale výška pouhých 125 cm. Druhá generace tak byla nejdelší a zároveň nejnižší v celé historii tohoto typu.

V lednu 1982 se tedy představilo úplně nové Camaro třetí generace, které bylo proti svým předchůdcům o něco menší. Výběr motorů nebyl nijak oslňující. Základní Sportcoupé začínalo s 2,5litrovým čtyřválcem Iron Duke 90 k, na přání se dodávalo s motorem 2,8 litru V6 112 k nebo pětilitrem V8 145 k. Tento motor byl základem u verze Z-28, zákazníci si ale mohli objednat ještě výkonnější pohonnou jednotku se 165 k. Po roce se nabídka motorů modelu Z-28 rozšířila o pětilitrový vidlicový osmiválec L69 s výkonem 190 k. Pořádná novinka se ale objevila až v roce 1985, kdy Chevrolet představil verzi IROC-Z, pojmenovanou podle mezinárodního závodu šampiónů (International Race of Champions), kterého se vozy Camaro hojně účastnily. Dodával se s karburátorovou verzí 5,0 litru V8/146 kW (small-block) nebo jeho vstřikovou modifikací dosahující 215 k. V modelovém roce 1987 se vrátily velké motory 5,7 V8/166 kW na přání v modelu IROC-Z, ud ročníku 1988 se všechny výkonné verze typu Camaro jmenovaly IROC-Z. Třetí generace skončila modelem 1992.








Fotoshow

Charger R/T '71, '73

Firebird '73, '74

Odkazy:

auta5p.eu
veteran.auto.cz
musclecars.cz
uscars.cz/ACCBrno
autocar.cz

geo-info.ic.cz