V rpce 1953 představila společnost General Motors studii sportovního vozu, která se ve stejném roce začala prodávat pod názvem Chevrolet Corvette. V roce 1959 začal Chevrolet pracovat na závodních verzích vozu Corvette. Ze vzniklých speciálů je známý hlavně Corvette, jehož tvary již měly mnoho společného s Corvette druhé generace.

V roce 1963 se představila druhá generace Chevrolet Corvette C2 se zcela novou karoserií, mistrovským dílem Billa Mitchella. Tvary vozu se značně lišily od zaoblených linií předcházejících modelů. Kolem celého vozu se ve výši kol táhla ostrá hrana a hlavní světlomety v nízké přídi byly skryty pod elektricky ovládanými dvířky. Novinkou v nabídce vozů Corvette bylo kupé se splývající zádí (fastback) a zadním oknem rozděleným prolisem, sahajícím přes celou střechu až k zádi. Toto řešení připomíná naši Tatru 603 z roku 1955. Z 21 500 vozů vyrobených v roce 1963 byla celá polovina ve verzi kupé. Model Sting Ray 1963 (viz obr.) měl také zcela nový podvozek, který zlepšil jízdní vlastnosti vozu. Dělené zadní okno sklidilo kritiku, takže bylo v modelovém roce 1964 nahrazeno jednodílným. Řada majitelů si dokonce nechala dělené zadní okno vyměnit, ale později se ukázalo, že to byla chyba, neboť model 1963 je dnes velmi ceněnou raritou, právě díky dělenému zadnímu oknu (viz obr.).

Corvetty jezdily s vidlicovým osmiválcem o objemu 5,4 litru, který v základním provedení dosahoval výkonu 184 kW (250 k). Ostřejší karburátorové verze dávaly 220 a 250 kW a motor opatřený vstřikováním paliva Rochester měl dokonce 265 kW. Modely 1965 (viz obr.) měly na karoserii jen drobné změny, ale nabídka motorů byla obohacena o 6,5 litrový vidlicový osmiválec, který byl o rok později převrtán na 7 litrů a dosáhl výkonu 313 kW. Kotoučové brzdy se objevily na všech čtyřech kolech. Corvette Sting Ray se vyráběl do roku 1967 a byl velmi úspěšný. Prodalo se celkem 118 000 vozů.

Třetí generace Chevroletu Corvette C3 vyráběná mezi lety 1968 – 1982 přinesla výraznou změnu tvarů karoserie. Ještě více se uplatnila kombinace ostrých a oblých linií. Typické rysy vozu, jako je dlouhá špičatá příď s výklopnými světlomety a 1969 Chevrolet Corvette Stingray (viz obr.) krátká záď s kruhovými zadními světly, zůstaly zachovány. S příchodem třetí generace v roce 1968 ztratily vozy Corvette označení Sting Ray, ale o rok později byl tento název znovu oživen, tentokrát v poněkud pozměněném tvaru Stingray. Vidlicový osmiválec 5,7 litru se dodával ve dvou provedeních. Standardní L48 měl výkon 136 kW (185 k), na přání se nabízel motor se zvýšenou kompresí L82 a výkonem 162 kW (220 k). Až do roku 1972 (viz obr.) se karoserie prakticky nezměnila.

Rok 1973 (viz obr.) přinesl facelift s měkkým předním čelem bez chromované lišty. Také zadní část byla vyrobena z poddajného plastického materiálu, který snáze odolával poškození. Přístup do skromného zavazadlového prostoru byl pouze zevnitř. Přechod na bezolovnatý benzin, vynucený zpřísněním emisních limitů, způsobil snížení výkonu motorů. Nové bezpečnostní předpisy zase znamenaly konec výroby otevřených vozů Corvette. V roce 1978 se Corvette Stingray stal zpomalovacím vozem na závodech v Indianapolis (Indy Pace Car) a v témže roce se přestalo používat jméno Stingray. Poslední stylistickou úpravou bylo zvětšení plochy zadního okna nahrazujícího svislé sklo, skryté mezi protaženými bočními sloupky. V roce 1982 (viz obr.) vznikla omezená „sběratelská“ série (Collector Edition), která uzavřela třetí generaci.

Uvedením modelů Corvette čtvrté generace v roce 1983 skončilo pravděpodobně nejslavnější období v historii tohoto automobilu, ale i současná generace naznačuje, že legenda jménem Corvette pokračuje dál.








Fotoshow

Mustang '66, '67 GT 500

Charger '68, '69 Daytona

Odkazy:

auta5p.eu
veteran.auto.cz
musclecars.cz
uscars.cz/ACCBrno
autocar.cz

geo-info.ic.cz