Pontiac GTO je považován mnohými za první opravdový muscle car. Psal se rok 1964 a zatímco ostatní výrobci se soustředili na jejich „fullsize“ modely, Pontiac viděl potenciál ve voze střední velikosti s „big block“ motorem. Pontiac dokonce musel obejít omezení dané GM a tak GTO nabídl jako příplatkový balíček k modelu Tempest. Šlo o to, že podle vnitřních směrnic GM nesměly jejich vozy střední velikosti mít motory větší než 330 CID. Balíček GTO obsahoval motor 389 V8, upravené řízení, duální výfukové potrubí a speciální pneumatiky. To vše za příplatek 300 dolarů. 389 CID motor měl 325 bhp s jedním čtyřkomorovým karburátorem nebo 348 bhp s volitelnou Tri-Power setup, tj. tři dvoukomorové karburátory. Tento postup pak zkopíruje i Ferrari se svím Ferrari GTO (Gran Turismo Omologato). Pontiac doufal v prodej 5000 ks. Nakonec bylo prodáno 32 450 vozů a tím odstartovala válka mezi výrobci aut v kategorii muscle cars, event. pony cars.

Úspěch v roce 1964, vyzval ke zlepšení GTO pro rok 1965. Přední a zadní část vozu byla změněna, nové byly i světlomety posazené nad sebou jako u fullsize modelů. U obou verzí 389 došlo ke zlepšení, Pontiac se objevil s prvním funkčním nasávacím zařízením prodávaným ve specifikaci Ram Air. Tato vylepšení zřejmě přispěla k tomu, že Pontiac prodal 75 342 vozů, z nichž 20 547 bylo Tri-Power.

V roce 1966 uvedl Pontiac své GTO jako samostatný model. Za tento krok byl odměněn prodejem 96 946 kusů, což je nejvyšší prodej jakého kdy muscle car dosáhl. Motor zůstal stejný až do poloviny tohoto roku, kdy GM zakázal vícekarburátorové nastavení pro všechny vozy, s výjimkou Chevrolet Corvette, pravděpodobně tváří v tvář rostoucí emisní normě.

V roce 1967 se neodkladně se přiblížil konec tri-Power výkonového balíčku, Pontiac představil nový zadní nárazník a nový motor 400 CID. Ten byl k dispozici ve verzi “economy“ s 255 bhp, standardní s 335 bhp, High Output (HO) s 360 bhp a Ram Air s 360 bhp verzi.

1968 Pontiac GTO byl kompletně nový model. Vznikl na nové platformě A-body, byl ještě těžší než modely 1967. Hlavní novinkou byl téměř nezničitelný „Endura“ plastový nárazník. Další novinkou byl příplatkový balíček skrytých světel, které byly tak rozšířené, že byly považovány málem za standart. Motory zůstaly stejné jen byly vyladěny, tj. 400 V8 s 265 bhp, 400 V8 s 350 bhp, 400 V8 HO s 360 bhp a 400 V8 Ram Air s 360 bhp. Výkony verze 400/360 HO: 1/4 míle za 14,25 s., u verze 400/360 Ram Air: 0-60 za 6,4 sec, 1/4 míle za 14,5 s.

V roce 1969 se Pontiac rozhodl konkurovat Plymouth Road Runneru a tak dal do nabídky balíček Judge. Judge byl vlastně 332 dolarový set, který zahrnoval nový 366bhp Ram Air III 400 cid V8 motor, zářivé barvy, velký zadní spoiler a polepy karosérie. Nový byl i Ram IV 400 cid V8 vyladěný na 370bhp, stejně jako nová zadní světla, vypuštění větrací okna a vysazení motoru HO. Byly to výkonné vozy, verze 400/366 Ram Air urazil 1/4 míle za 13,70 s.

Pontiac GTO '70 opět nezůstal stejný a dostal nové přední světlomety, usazené v nárazníku Endura. Dále také byly přepracovány boční partie a zadní část. Motor „ economy“ již nebyl v nabídce, zato se však v nabídce objevil motor 455 cid (ten však nebyl k dispozici dříve než na konci roku v balíčku Judge). Bohužel se postupně GTO stalo spíše luxusním cruiserem než správným přemotorovaným muscle carem. V tomto roce se také v nabídce příplatkových balíčků objevil tzv. VOE (Vacuum Operated Exhaust – kódové označení balíčku bylo W-73) který využíval starý HOT ROD trik s otevíráním výfukového potrubí pro zvýšení výkonu. Tento balíček byl k dispozici pouze v krátkém období od listopadu 1969 do ledna 1970. Z důvodu nových emisních limitů a také hluku byl tento balíček vyřazen z nabídky, a tak s tímto balíčkem bylo prodáno pouze 233 GTO.

Prodej klesal, v roce 1971 bylo vyrobeno pouze nejprestižnější 374 GTO Judge. Přesto, že má motor 455 CID jako standard, byl to jeho poslední rok. Pro tento rok GTO figuroval naposledy jako samostatný model. Používal se bezolovnatý benzín, motory ztrácely výkon a prodejní čísla byly na poklesu a nic je nemohlo zastavit. Pontiac se snažil kompenzovat pokles výkonu motoru úpravou poměr zadní nápravy a karburátoru, ale bezvýsledně. Modernizována byla i přední část vozu.

V roce 1972 byl Pontiac GTO jen balíček pro vozy LeMans a Lemans Sport. Výkon šel dolů. Legenda „ muscle car“ GTO se blíží ke konci. V roce 1973 vládní nařízení zakázalo nárazníky Endura a nahradilo je těžkými ocelovými. Kapota a zadní část dostala nové trojuhelníkové tvary. A jako v loňském roce byl GTO založen na LeMans. Motory 400 V8 s výkonem pouhých 230 koní, a 455 s 250 koňmi byly k dispozici pouze s automatickou převodovkou. V roce 1974 byl kdysi hrdý GTO jen balíček na kompaktní Venturu, a to buď jako hatchback nebo coupe. V nabídce byl jen jeden motor, a to 350 V8 s výkonem pouhých 200 koní. Toto bylo poprvé kdy GTO přišel s motorem menším než 389 CID. I přes tuto degradaci byl Pontiac GTO „The Great One“, kterým to všechno začalo.








Fotoshow

Firebird '70

Mustang '68, '69

Odkazy:

auta5p.eu
veteran.auto.cz
musclecars.cz
uscars.cz/ACCBrno
autocar.cz

geo-info.ic.cz