Fotoshow

Provence
Francie

pravoslavné kostely
Gruzie

Info

Dnes je

svátek má .

Počasí Olomouc - Slunečno.cz


Internet

Internet je celosvětová počítačová síť, do které je připojeno několik milionů počítačů - zapojených do tisícovek menších sítí.

Historie této sítě zasahuje do 60. let, v prvopočátcích se jednalo o armádní projekt s názvem ARPANET. Měla to být počítačová síť odolná proti jadernému zásahu. Filozofie byla taková, že jestliže bude zasaženo nějaké uzlové místo, musí si data najít jinou cestu kudy dorazí k cílové stanici. S postupným rozšiřováním sítě do veřejného sektoru měla lidem umožnit přístup k tehdejším nejvýkonnějším "superpočítačům" umístěných na nových uzlech sítě, tj. především na významných univerzitách. ARPANET rychle rostl, a v roce 1971 již měl celkem 15 uzlů, o rok později více jak dvakrát tolik. V roce 1973 se k němu připojují také první evropské uzly.

Již poměrně brzy se ale zjistilo, že původní představa o způsobu využití ARPANETu neodpovídá vývoji. Původní předpoklad byl takový, že uživatelé budou využívat především možnost práce na vzdálených počítačích, ale praxe ukázala, že si lidé z ARPANETu udělali spíše státem sponzorovaný poštovní úřad. Začali totiž ARPANET využívat hlavně k přenosu vzkazů prostřednictvím elektronické pošty a pro diskuse v rámci elektronických konferencí. Možnosti komunikace tehdy síť změnily a tento trend v podstatě vydržel až do dnešních dní.

80. léta znamenala další změny ve struktuře sítě. V roce 1982 se Pentagon rozhodl, že všechny počítače připojené k ARPANETu musí povinně přejít na nové protokoly TCP/IP. V roce 1983 navíc oddělil ty části, které měly něco společného s vojenstvím, a ustavil je jako samostatnou síť MILNET, samozřejmě propojenou s ARPANETem. Samotný ARPANET tak získal mnohem civilnější náplň práce. Po ARPANETu začaly vznikat další a další sítě, které se na něj nabalovaly, až vznikal celý konglomerát vzájemně propojených sítí. A tomu se začalo říkat příznačně Internet.

Současný Internet nabízí uživateli množství služeb. Nejvyhledávanější je zcela jistě služba World Wide Web (WWW), tedy webové stránky. Poprvé byly navrženy v roce 1991. Pro jejich tvorbu se v úplném základu používá jazyk HTML (HyperText Markup Language). Jejich nosným prvkem jsou hypertextové odkazy, které stránky propojující a umožňují plynulé "surfování". Právě díky nim a rychlým internetovým vyhledávačům se Internet označuje jako "informační dálnice".

Další samozřejmou službou je email, což je elektronická pošta. Její ohromnou výhodou je opět rychlost a dostupnost. Prapůvodní smysl sítě dnes reprezentuje protokol FTP, z FTP servery slouží ke stahování i velmi rozměrných datových souborů (software, hudba a video). Mezi dalším služby patří Telnet (přihlášení se na vzdálený počítač), televizní a rádiový přenos, telefonování přes internet, chat, konference, obchod, e-banking atd.

Typy připojení k celosvětové síti

Stejně jako samotná síť prošel vývojem i způsob, jak se k ní připojit. Rostoucí nároky uživatelů přinesly nesrovnatelný nárůst rychlosti, spolehlivosti a dostupnosti Imternetu.

Vytáčené připojení z pevné linky - nazývané též komutované nebo dial-up - je ze všech možných připojení nejstarší, nejméně výhodné vzhledem k poměru rychlosti a kvality k ceně. Přesto je stále poměrně rozšířené, někteří uživatelé u něj jednoduše setrvali. Princip je jednoduchý. Základním prostředkem pro komunikaci pomocí telefonní linky je tzv. modem neboli MOdulátor/DEModulátor. Převádí digitální signál na analogový (tento proces se nazývá modulace), který může být přenášen po telefonních linkách. V praxi jde o ono slavné pípání či pískání, které je shodné např. i u faxu. Na druhé straně linky pak dochází k procesu přesně obrácenému, tedy převodu analogového signálu zpět na digitální (tzv. demodulace). Modem musí být pochopitelně na obou stranách telefonní linky. V praxi proces spojení probíhá tak, že vytočíte telefonní číslo, na kterém jsou modemy vašeho poskytovatele. Ty zvonící hovor přijmou a vzniká naprosto klasický telefonní hovor. Mezi vytáčená připojení patří:

- telefonní linka, tj. analogové vytáčené připojení k internetu. K převodu dat z analogových na digitální slouží modem. Jedná se o nejpomalejší možné připojení, max. 56 kbps, v praxi ještě méně.

- ISDN na rozdíl od klasické telefonní linky představuje digitální vytáčené připojení k internetu. Technologie ISDN umožňuje kvalitnější připojení s garantovanou rychlostí až 128 kb/s, což je rychlejší než telefonní linka, ale stále ještě podstatně pomalejší než např. ADSL.

Vytáčené připojení z mobilního telefonu

- GPRS je technologie, kterou v současné době disponuje již téměř každý nový mobilní telefon. Připojení přes GPRS je často srovnáváno s klasickým vytáčeným připojením, je závislé na momentálním využití buňky mobilní sítě a v ideálním případě se skutečně rychlost (spíše pomalost) směrem k uživateli vyrovná zmíněné telefonní lince. Maximální rychlost internetu, které lze dosáhnout přes GPRS, je 160 kbps. Ve skutečnosti bývá rychlost 4-8x nižší.

- EDGE je jedna z novějších technologií mobilního připojení. Vznikla vylepšením technologie GPRS, ze kterého vychází a se kterým také souběžně spolupracuje. EDGE dosahuje vyšších rychlostí stahování než GPRS - až 180 kbps (teoreticky až 250 kbps).

- CDMA je rychlejší připojení (200 - 300 kbps) na odlišném principu. V případě méně kvalitního signálu je možné využít i vlastní externí směrovou anténu, která skutečně může kvalitu signálu výrazně zlepšit.

DSL technologie - jsou schopné dosahovat na obyčejném měděném telefonním vedení vysokých rychlostí přenosu dat (až 52 Mbps), a to díky lepšímu využití frenkvenčních pásem. Těchto technologií digitálního přenosu je celá řada, pro internetové připojení se nejvíce využívá ADSL.

- ADSL značí asymetrickou DSL (rychlejší download než upload). Protože se pro ADSL používá vyšší frekvenční pásmo než pro klasický telefonní hovor, můžete současně surfovat po internetu i telefonovat, aniž by se snížila kvalita jednoho či druhého. Základním předpokladem pro zřízení ADSL připojení je telefonní přípojka a modem, což musí být v dosahu ústředny, která je vybavená zařízením potřebným k provozu ADSL (max. cca 5 km). Jedná se o velmi rychlý a stabilní přenos za relativně nízkou cenu, výhodou je výběr z mnoha cenových a rychlostních variant, jednoduchá instalace díky využití stávající telefonní linky a dostupnost pro většinu lidí díky vysokému pokrytí ČR telefonními přípojkami (90 % přípojek lze použít pro ADSL připojení k internetu). Naopak nevýhodou je nutnost zřízení a platby telefonní přípojky pro uživatele, kteří nepoužívají pevnou linku.

Bezdrátová připojení - moderní technologie bezdrátových připojení představují velkou svobodu. Připojení probíhá "vzduchem", není třeba pokládat žádné kabely, je nutné být pouze v dosahu vysílače.

- WiFi je velmi populární bezdrátové připojení k Internetu. Dosahuje rychlosti až desítek Mbps a je nabízené často zcela zdarma. V ČR existuje na tisícovku malých i velkých poskytovatelů Internetu přes WiFi a k tomu existuje mnoho lidí, kteří ji provozují neoficiálně. Výhodou WiFi je vysoká rychlost a spolehlivost, cenová dostupnost, snadnost a rychlost vybudování bezdrátové sítě, naopak problémem bývá nutnost přímé viditelnosti mezi buňkou a koncovou anténou a někde malé pokrytí signálem.

Kabelová televize - je rozváděna buď po tradičních koaxiálních kabelech, nebo po moderních hybridních opticko-koaxiálních systémech, které mají až 2x vyšší kapacitu než běžné koaxiální kabely. Pro datovou komunikaci (internet) přes kabelovou televizi je obvykle vyhrazen jeden kanál. Počítač je ke kabelovému rozvodu televize připojen tzv. kabelovým modemem. Připojení přes kabelovou televizi je vysokorychlostní. Rychlost se pohybuje v rozmezí 256 kbps - 6 Mbps. Uváděné rychlosti jsou garantované i v případě růstu počtu zákazníků. Co se týče současného technického pokroku z hlediska rychlosti přenosu dat, CATV se zrychluje nejvíce ze všech typů připojení. Nevýhodou jsou vysoké vstupní investice, někde nedostupnost kabelivé televize a vysoké měsíční paušály.

Aktuální nabídku zveřejňují např. stránky net-pripojeni.estranky.cz nebo na tutorialy.lupa.cz atd.


Petr Spáčil, 2010