• Geografie
• Matematika
• IVT
• Ostatní

Fotoshow

Monte Roraima
Venezuela

Kamčatka
Rusko

Info

Dnes je

svátek má .

Typografie

Rozvržení stránky

Základním formátem je velikost A4 (210 × 297 mm), přičemž tiskneme po jedné (pravé) straně nebo po obou stranách. Text je umístěn v obdélníku, jehož umístění a velikost je definována velikostmi okrajů stránky.

Okraje stránek nastavujeme před vlastním psaním. Správně zvolené šířky okrajů stránek rostou v pořadí: vnitřní, horní, vnější a dolní (nejširší) okraj. Vnitřní okraj musí být dostatečně široký, aby bylo možno stránky obracet i po svázání, navíc je velká část vnitřního okraje zapuštěna ve hřbetu. O tuto hodnotu šířku vnitřního okraje zvětšíme. Za široké dolní nebo vnější okraje knihu držíme.

Doporučená šířka okrajů stránek je pro horní okraj 2,5 cm, dolní 4,0 cm, levý 2,0 cm, pravý 3,5 cm a u hřbetu 1,5 cm. Při oboustranném tisku nezapomeňte na volbu zrcadlové okraje ve Vzhledu stránky.

Záhlaví a zápatí poskytují informace o poloze stránky v dokumentu. Povinně uvádíme pouze číslo stránky, jinak mohou záhlaví a pata dále obsahovat název dokumentu, číslo a název aktuální kapitoly, ale i decentní dekorativní grafické prvky. Záhlaví a zápatí vytváříme jednotné na všech stránkách dokumentu. Výjimkami jsou titulní strana, poděkování, prohlášení, příp. první stránky kapitol se zvláštní grafickou úpravou. Většinou se také záhlaví a pata nevkládají ani na stránky seznamů, tj. obsah, rejstřík, seznam použité literatury. Do posloupnosti číslování se tedy počítají všechny stránky, počínaje první fyzickou stránkou, i když se u výše zmíněných záhlaví a pata nezobrazují. U dvoustranně sázených publikací by pravé strany měly mít lichá čísla. Číslujeme souvisle arabskými čísly, umístěnými většinou dole uprostřed nebo u pravých stránek vpravo. Přílohy mohou být číslovány samostatně.

Jsou-li řádky vzhledem k použité velikosti písma řádky textu příliš dlouhé a tedy špatně čitelné nebo nevyužité, můžeme sazební obrazec rozdělit na několik sloupců. Takto můžeme sázet obsah a rejstřík nebo zdrojové texty programů. Mezery mezi sloupci volíme o velikosti 0,5–1,0 cm, tj. výrazně užší, než vnitřní okraj stránky.

Základním prvkem textu je odstavec (paragraph). Obvykle se první řádek odstavce odsazuje. Doporučená hodnota odsazení je shodná s velikostí použitého písma, tzv. čtverčík (např. u dvanáctibodového písma použít odsazení prvního řádku 12 bodů). Mezi odstavci se ponechává zvětšená mezera. Pokud je na začátku stránky poslední řádek odstavce, je to typografický prohřešek, kterému se říká sirotek. Obdobným prohřeškem je vdova, tj. samotný první řádek odstavce na konci stránky. Ani nadpis nemá zůstat na konci stránky.

Tlačítkem enter ukončujeme odstavec nikoli řádek! Během psaní odstavce jsou řádky Wordem zalomeny automaticky. Při kontrole správnosti pomůže zobrazení neviditelných znaků, tj. symbol .

Řádkování se doporučuje volit jednoduché. Lze použít i řádkování 1,5, které bývá také časté (u studentů patrně kvůli většímu výslednému počtu stránek). Zarovnání odstavce se nastavuje obvykle do bloku, někdy vlevo.

Písmo v základním textu je dobré sladit do jednoho fontu, mělo by to být písmo patkové (např. Times Roman, Baskervil, Garamond, Bookman, Book Antiqua, Goudy Old Style), neboť se čte lépe než bezpatkové; řez obyčejný, velikost 12 bodů. Pro nadpisy se používá výraznější písmo bezpatkové (Arial, Century Gothic, Gill, Univers, Tahoma), řez obyčejný nebo tučný, velikost 12–16 bodů, zarovnání vlevo.

Mezi základní pravidla sazby řádky patří zásada, že předložky a spojky nemají stát na konci řádku. Ke zlomu řádku by nemělo docházet ani při psaní jména s akademickým titulem, čísla s měrnou jednotkou, či dokonce "roztrhnout" číslo v mezeře mezi řády apod. Zabráníme tomu vložení nedělitelné mezery (ctrl + shift + mezera). Odstavec zarovnáváme obvykle do bloku, tj. sází se zarovnanými levým a pravým okrajem. Dosahuje se toho změnou mezer mezi slovy a rozdělováním slov na konci řádků.

Symboly a znaky v textu

Diakritická znaménka (.,;:?!) píšeme bez mezery k předchozímu slovu, za znaménky děláme jednu mezeru.

První české uvozovky jsou vždy dole, druhé nahoře, jsou-li oblé, mají podobu šestky (“) a devítky (”). Uvozovky těsně obklopují text uvnitř. Je-li v uvozovkách celá věta, píše se uvnitř i interpunkční znaménko, kterým je ukončena.

Tři tečky (…), tj. ctrl + tečka, nahrazují nevyslovený text , vypuštěný text nebo část výčtu. Při náhradě části výčtu se trojtečka od předchozího textu odděluje mezerou, jinak se přisazuje těsně. Tečku za trojtečkou nepíšeme.

Závorky přiléhají k textu uvnitř bez mezer, vně ovšem mezery jsou. Hierarchie závorek je dána schématem {[()]}.

Spojovník či rozdělovní není totéž co pomlčka. Spojovník (-) je umístěn přímo na klávesnici: dělí slova na konci řádků, spojuje složené výrazy (černo-bílý) a slovo s částicí -li (nebude-li pršet, nezmoknem). Neoddělujeme ho mezerou. Pomlčka je delší (–) a oddělujeme ji na obou stranách mezerou. Výjimkou je pomlčka ve významu “od do”, “proti”. Pak není oddělena mezerami a nesmí být ponechána na konci ani zalomena na začátek řádku (25–28 °C, utkání Olomouc–Brno). Pomlčka na klávesnici umístěna není, je třeba psát jinak (ve Wordu klávesou CTRL a mínus nebo alt+0150).

Znak lomítko používáme v úsporných zápisech zlomků (1/4), fyzikálních jednotek (km/hod) a jako vžitý oddělovač částí různých specifických výrazů (školní rok 1996/97, SŠ/VŠ). Přisazuje se z obou stran těsně. Není vhodné zalomit výraz za lomítkem na novou řádku. Odděluje-li lomítko samostatný text odděluje se pak oboustranně mezerami.

Odsuvník, apostrof (’, alt+0146) přisazujeme těsně ke slovu, uprostřed slova je bez mezer.

Znaky, které nenajdeme na klávesnici můžeme vložit pomocí mapy znaků (Vložit/Symbol), na záložce Speciální znaky tam najdeme také výše uvedená interpunkční znaménka.

Další formátování textu

K optickému zvýraznění textu vyznačováním použijeme jiný řez téhož písma, nejlépe kurzívu, případně tučné písmo, dále prostrkání – jednotné zvětšení prokladu znaků ve všech vyznačovaných blocích textu a to i včetně okrajových mezer o jeden až dva body (Formát/Písmo, Mezery). Delší bloky textu neprostrkáváme. Vyznačujeme-li jména a názvy lze použít KAPITÁLKY. Nepodtrháváme, protože tím přeškrtáváme dolní dotahy znaků a snižujeme čitelnost textu. Způsob vyznačování dodržujeme jednotně v celém dokumentu.

Odrážky umožňují vyjádřit hierarchii textu, nepoužíváme více než tři úrovně odrážek, v celé práci jednotného typu, u dalších odstavců je výhodnější číslování.

Dělení slov se někdy používá při zarovnání do bloku, aby nevznikaly velké mezislovní mezery (právě jejich rozšiřováním dosahujeme v tomto případě zarovnání textu s pravým okrajem). Dělení provádíme až na závěr, protože jakýmikoli změnami měníme i dělení slov. Pokud to lze, je lepší se dělení slov vyhnout.

Styly představují skupinu vlastností odstavce (písmo, velikost, zarovnání, odsazení, …). Pro efektivní práci jsou styly nezbytností. Jejich užití přináší mnohé výhody: automatické vytváření obsahu, stejný vzhled odstavců stejného informačního významu společně s rychlou změnou jejich vzhledu pomocí změny atributů stylu (změna se pak projeví u všech odstavců daného stylu).

Poznámky, které nemohou být vloženy přímo ke komentovanému prvku, umisťujeme souhrnně pod krátkou vodorovnou čáru k dolnímu okraji stránky jako poznámku pod čarou, případně do zvláštního oddílu na konci kapitoly nebo celého dokumentu jako vysvětlivky. Příslušný odkaz na poznámku je vložen těsně za komentovaný prvek – za poslední písmeno komentovaného slova, za interpunkční znaménko na konci komentované věty resp. až na konec komentovaného odstavce.

Pro zápis textů programů se používá neproporcionální písmo se stejně širokými znaky, tj. Courier. Kvůli úspoře místa je vhodné použít menší velikost písma a případně i sazbu do dvou sloupců. Uvnitř kapitol uvádíme jen vybrané fragmenty textu programu, nezbytně nutné pro potřeby výkladu. Kompletní zdrojový text programu se do dokumentu zařazuje jako příloha v psané či elektronické podobě.

V některých případech lze v textu využít tabulek. Pro obyčejný text tabulky se používá základní písmo menší velikosti (zhruba o dva body). Záhlaví sloupců a řádek mohou být zvýrazněna například tučným řezem základního písma nebo výplní buněk. V buňkách prvního sloupce se text zarovnává obvykle k levému okraji, v ostatních buňkách na střed. Výjimkou jsou stejnorodá čísla, která musí být ve sloupci zarovnána na desetinnou čárku (Formát/Tabulátory – Zarovnání – desetinná čárka. Hierarchii bloků buněk tabulky lze vyjádřit rozdílnou tloušťkou nebo počtem linek, kterými jsou orámovány – nejvýraznější jsou pak linky na obrysu tabulky, nejméně výrazné linky základní (půl bodu a méně). Linky musí být od textu uvnitř buněk vzdáleny alespoň jeden milimetr. Číselné údaje by měly mít stejný počet desetinných míst, nesmí chybět popisky sloupců/řádků, použité jednotky, apod.

Obrázky se do textu vkládají obvykle ve formátu *.gif nebo *.jpg. Obtékání okolního textu je možné současně shora, zdola a jen z jedné jeho boční strany. Jednotně pro všechny obrázky volíme šířku mezery mezi jejich hranicemi a okolním textem a formát titulků. Každému obrázku by měl odpovídat titulek v textu (Vložit/Odkaz – Titulek). Všechny celostránkové prvky (obrázky, tabulky) umístěné “naležato” musí mít svůj dolní okraj umístěn vždy vpravo. Stejně jako obrázek je orientován i jeho popisek.

Matematická sazba je v MS Wordu realizována Editorem vzorců (Vložit/Objekt – Microsoft Equation). Pravidla jsou velmi podrobná, proto jen krátce. Kurzívou se zapisují názvy obecných konstant (a), proměnných (x), funkcí (f), množin (M) apod. Normální řez se používá pro číslice, standardní identifikátory (e; R; sin; atd.) Tučně se zapisuje označení množin, matic. Mezery vkládáme mezi binární operátory a jejich operandy (a + b), mezi identifikátory funkcí a jejich argumenty (sin x), mezi operační symboly (integrál, suma apod.) a k nim připojené výrazy; obecně všude tam, kde by jejich absencí došlo k nejednoznačnosti nebo ke zhoršení přehlednosti rovnice. Nikdy naopak mezery nevkládáme mezi unární operátor a jeho operand (-a, n!); mezi prvek a jeho index; mezi číslo a identifikátor jím násobené proměnné (3x), ani mezi závorku a v ní uzavřený výraz. Editory rovnic aplikují potřebné mezery automatickým odsazením příslušných prvků. Lámání částí rovnice do více řádek je dovoleno jen v nutných případech. Zalomení se pak provádí na hlavní úrovni struktury rovnice, zásadně ne ve strukturách vnořených (indexech, zlomcích).